My s Jejdou a Každopádně jsme vyrazily ve čtyři, autobusem z Prahy do Nové Paky, odkud jsme do Hostinného dojely stopem.
Uvnitř skautské základny panoval chaos. Spousta lidí přijížděla, ubytovávala se nebo svačila a nikdo moc nevěděl, co nás čeká.
Na zahájení programu jsme se sešli venku, kde po krátkém povídání organizátorů začala večerní hra.
Během hry jsme plnili dobré skutky, seznamovali se, skládali básně, psali na facebook, řešili hádanky a to všechno dokumentovali na Snapchatu. Hlavním cílem ale bylo uvědomit si, co je zdrojem naší prokrastinace.
…jsme to my sami…
No a taky jsme se hned stihli seznámit aspoň s částí účastníků.
Hra byla dost dlouhá a i poměrně náročná, tak jsme po příchodu jenom rychle snědli připravenou večeři a většina šla spát. Někteří však ještě do pozdního večera vyhrávali na kytary a zpívali.
Druhý den ráno nás probudila píseň. Následovala rozcvička, snídaně a po ní seznamovací hra. Hrála se venku a úkolem bylo tvořit skupiny různých lidí podle zadání – třeba tři modroocí a dva chovatelé koček. Ve skupinkách jsme se vždycky seznámili a naučili se navzájem jména, takže na konci hry už jsme se všichni poměrně dobře znali.
Po hře a po svačině začaly workshopy a skautské semináře, na které jsme chodili po skupinkách. Dozvěděli jsme se plno užitečných informací o vedení oddílu a oddílových rad. Následoval oběd a po něm krátký poledňák.
V odpoledním bloku se skupinky prohodily. Všichni (nebo skoro všichni, hehe) jsme se už ale těšili na večer a hlavně na Opening ceremony k otevření parku Lake District.
Již ve zvacím mailu na akci jsme se dočetli, že si s sebou do Hostinného máme vzít dobové oblečení a maličkost do tomboly. Ráno u sobotní snídaně nám navíc byla předána pozvánka včetně podrobného popisu našich vzájemných příbuzenských vztahů a zájmů.
Na večer jsme se tedy řádně vymódili a čekala nás řada proslovů zajímavých lidí, společenské konverzace s našimi tetičkami, strýčky, pasáčky a milenci, skupinové fotografie a autorské čtení samotné Beatrix Potterové. K celému veselí bylo připraveno i občerstvení a stylová hudba.
V neděli nás čekaly další zajímavé diskuse a přednášky, některé po více lidech, některé jen v úzkém kolektivu. Program byl ještě proložen venkovní hrou Kin-ball, což je hra v týmech po čtyřech s jedním obřím nafukovacím míčem.
Následoval vydatný oběd, po kterém nám už nezbylo než pořádně uklidit a dobalit si věci, abychom ve tři hodiny mohli skončit a zase se vydat domů.
Naše první setkání se obecně moc povedlo, sešli jsme se jako parta moc fajn lidí a ohromně jsme si to užili. Nemluvě o tom, že jsme se dozvěděli spoustu věcí o tom, jak mluvit s dětmi o slibu, jak myslet na táboře ekologicky a třeba o tom, jak správně organizovat oddílové rady. Ve svých týmech už máme jasno, co je potřeba u nás doma zlepšit a jak to zařídit.
My s Jejdou a s Každopádně jsme přijely do Prahy obrovsky namotivované a hádám, že nejsme samy.
Při závěrečné zpětné vazbě jsme probírali, jaké pocity máme ohledně letního běhu. Mnoho z nás vyjádřilo obavy a nejistoty. S dodatečným ohlédnutím za uběhlým víkendem ale musím říct, že se na letní tábor opravdu těším.
Co vy?
Radar, účastnice ročníku 2017