Pocházím z Litomyšle, ale už nějaký ten pátek žiju v Brně. V práci zajišťuji, aby se k pacientům v České republice dostaly ty nejnovější léky už ve fázi klinických studií. Svůj domovský skautský oddíl už pozoruji jen na dálku, místo toho vedu skautský zdravotnický kurz, kde účastníky také seznamuji s tím, jak děti na táboře neotrávit léky. Občas si ještě zajdu do školy, kde si rozšiřuji znalosti o řízení zdravotnictví a ve volném čase si odpočinu v bazéně, na stěně nebo na procházce v přírodě.
Mám spoustu skvělých vzpomínek a těžko říct, která je nejlepší. Ale vždycky hrozně ráda vzpomínám na můj první tábor, zpívání u ohně a spaní pod širákem.
Na rozcvičkách, u snídaně, na nástupu, u oběda, u večeře a na rituálech. A kromě toho samozřejmě taky někdy mezi tím, ale to ještě musím naplánovat.
Nejsilnější jsem v tom, co už umíte ze zdravoťáku. Ale na nějakých vzdělávacích programech se potkáme i na Oikose. 🙂
Štve mne, že nikdy nebudu umět…
…kouzlit!
Ještě chci zažít…
…východ slunce někde na horách.
Vůně, která je pro mne nejopojnější:
Eukalyptus
Ve skautu mne štve…
…když ostatní berou vykonanou práci často jako samozřejmost.
V přírodě nejčastěji…
…odpočívám.
Kolik mám nepřečtených e-mailů?
Žádný, vždycky vyřídím všechno hned.