Když jsem se rozhodovala, na který vůdcovský lesní kurz jet, nemálo kamarádů mi doporučilo právě Oikos. Jestli jste také jako já z lidí, kteří si příliš nepotrpí na organizaci, právu a hospodaření a je Vám bližší metodika, psychologie a Váš osobní rozvoj (duchovní i fyzický), případně se někdy ocitnete v situaci vyčerpaného vedoucího, který neví kudy kam a hledá v sobě motivaci, je tento kurz správnou volbou…
Teplo rodinného krbu
Již na úvodním setkání na jaře na mě příjemně zapůsobil duch Oikosu, zčásti jistě vyplývající i z názvu kurzu (oikos, řecky – dům). Všichni jsou si na kurzu rovni, čekatelé, vůdci i instruktoři tu jsou spolu pod jednou střechou a vzájemně si naslouchají, diskutují a spolupracují. Sálá tu na vás teplo rodinného krbu a naplňuje pohodovou a útulnou atmosféru kurzu. A navíc k tomu všemu, i když to nebývá na skautských akcích běžné, pokrmy jsou tu chutné jako od maminky. Jednoduše dobrá domácnost…
Nové experimentální metody
Oikos patří mezi ty kurzy, které se vydaly cestou nové experimentální vůdcovské zkoušky a to se zákonitě muselo projevit i na vzdělávacím programu. Cílem celého kurzu není absolvent s papírem, který díky memorování několika knížek prošel testy aniž by měl třeba talent vést děti a nápady na zlepšení činnosti oddílu. Cílem je absolvent, který má znalosti v oborech, které jsou pro vedení oddílu čistě nezbytné, a navíc odchází s představami a plány, co by se dalo v oddíle změnit. Tyto představy a plány musí mít nějakou hlavu a patu a proto přichází na scénu projekty.
Na skautských projektech dle vlastní volby pracují frekventanti jednotlivě nebo v teamech od začátku kurzu. V letní části se projekty dohotovují, instruktoři každému z nich věnují čas, kladou autorům zákeřné otázky PROČ a JAK, diskutují o možných komplikacích při uskutečňování… Velice jsem ocenila lidský přístup vedení a jejich opravdový zájem o naše problémy v oddílech a družinách. Věnovali se nám všichni a zapáleně, kdykoliv byli k dispozici a já hned poznala, že jsou to lidé na správném místě a se srdcem pro skauting… Mladí lidé avšak s mnohaletými zkušenostmi ve vedení oddílů a středisek, kteří chtějí pomoci i oddílům jiným. Nu a s pomocí instruktorů se projekty dodělaly a od léta do zkouškového víkendu na podzim měl každý čas projekty zrealizovat. V tom je obrovský rozdíl oproti předešlé vůdcovské zkoušce. Frekventant musí dokázat již během kurzu, že je schopen teoretické vědomosti prakticky použít. Není to velký krok vpřed?
Dalším bodem jsou tzv. kompetence frekventanta v různých oblastech jako jsouosobnost, vůdce, vychovatel a organizátor. Nenásilnou, ba dokonce velice příjemnou metodou nám byly vnuknuty vlastnosti, které by měl správný vůdce mít, byla nám odkrývána tajemství, která stojí za vůdcovou popularitou u dětí a jeho autoritou, byli jsme upozorňováni na chyby, kterých se máme jako vedoucí vyvarovat… Moc se mi líbilo, že bylo vždy dost času všechno si v sobě utřídit a posléze probrat s kamarády a svýmpatronem (instruktor podle vlastní volby, který po celou dobu kurzu nad Vámi bdí), ujasnit si, v čem mám mezery a v jaké oblasti bych měla na sobě zapracovat. Musím uznat, že ve spoustě věcí mi programy spojené s kompetencemi vedoucího otevřely oči.
Získávání vědomostí nenásilnou cestou
Zvláštností tohoto kurzu je, že úplně všechny programy jsou společné pro čekatele i pro vůdce. Velkou výhodu to má v tom, že všichni jsou neustále spolu a mladší čerpají od starších ale i naopak. Co mě však trošinku zklamalo je fakt, že díky tomuto systému jsem se v několika programech nesetkala s novými informacemi. Nicméně opakování je matka moudrosti, to nejdůležitější pro chod oddílu vždy zaznělo a prameny, odkud čerpat informace byly vždy zdůrazněny. Aspoň jsem nebyla z přednášek vyčerpaná natolik, že by se mi chtělo spát. Ovšem pokud jste z těch, kteří prahnou po informacích jako ztracenec na poušti po vodě, doporučila bych spíše VLK Stříbrná řeka nebo školu Gemini.
Sama pořádám vzdělávací akce a proto jsem maximálně ocenila kvalitu programu. Vzdělávací bloky tu zdaleka nejsou dělány jen formou přednášek, informace má možnost frekventant získat v diskuzích, čtením s následnými výstupy, v rámci zábavných her, při sledování videozáznamů, v rámci simulačních programů, posloucháním nahrávek… Pokud si někdo myslí, že na vzdělávacích akcích musí člověk jen sedět a poslouchat, je na velkém omylu. Náš program provázelo mnoho motivačních scének, celým kurzem se táhla červená nit (prozradit ji však samozřejmě nemohu), některé čerstvě nabité znalosti jsme si mohli ihned vyzkoušet v praxi… Skautská metodika za jedničku s hvězdičkou. A nikdy nechyběl čas pro sebe sama na utřídění si nových informací a jejich užití. A abych nezapomněla, spoustu věcí se člověk mohl naučit v rámci tzv. ateliérů a trhů, kdy si sami frekventanti připravili nějaký program z oblasti která je zajímá a své znalosti a schopnosti mohli předat dále těm, které na svůj program nalákali.
Zábavný rozvoj ducha i těla
Zejména letní část kurzu se nesla po vzoru řecké kalokagathie – rozvoji ducha i těla. Každodenní ranní a večerní rituál vedl k rozvoji vnitřnímu, každodenní běh a sportovní aktivity (jakožto plavání, jízda na kole a sportovní hry) vedly k rozvoji tělesnému. Nechyběly ani scénky a hry, při kterých si vůdcové mohli uvědomit, že být dospělý neznamená potlačit v sobě hravou duši dítěte… Leckdy při hrách nemuselo být do smíchu, několikrát i tekly slzy bolesti nebo bezmoci, ale tyto situace budoucí vůdce jistě otuží… Překonání sebe sama je často zapotřebí i při vedení oddílu, jistě to znáte z vlastních zkušeností. Mně osobně hry pomáhaly dohledávat vnitřní motivaci pro další činnost…
Tečka patří na konec, já však píšu tři
A kdybych měla shrnout několika slovy moje vzpomínky a dojmy? Krásné prostředí v různých částech republiky, skvělý kolektiv, klidné tempo bez stresu, znovunalezení motivace pro činnost, pocit, že naše činnost má v dnešním světě smysl… A proč píšu tři tečky doztracena na konec? Přála bych si, aby tento kurz dále žil ve stejném duchu a nikdy mu nevyhasl oheň rodinného krbu, proto…
Tereza Rézinka Matoušková
3.d.Bo, 12. středisko Brno „Královo Pole“